Jak pravi klasik: Ad fontes!Co se tyce capitaina des armes/rüstmeistera
- Wallhaussen:
Poté následuje kapitán des armes, který dává hejtmanovi pozor na zbraně, vypravuje všechny stráže, které mají být vypraveny. Dohlíží, zda vojáci správně drží své zbraně, zda je spraveno, co bylo rozbito, ukazuje, co se má udělat, kam se má jít. Má mít v patrnosti, zda jsou všichni na místě, když je někdo nemocen či na cestách, aby mohl hejtmanovi doplnit řady. Dohlíží, zda je u kompanie dostatek luntu, prachu, kulí nebo, co je potřeba. Na tažení či v ležení má na starosti nemocné, aby jejich zbraň i bagáž byla přepravena dále. Vojáky aby dovedli zacházet se svou zbraní, vydává vojákům zbraně. Tomu dáváš přebytky žoldu třech landspassátů, který je od tří kaprálů.
- Laurentius Troupitzen: Kriegs-Kunst Nach Schwedischer Manier, 1638.
Rüstmeister
Jehož úřadem je, že pilně na zbraň, vybavení a munici, která mu svěřena, pozor dává, aby nic z téhož, totiž ze zbraní a výstroje, zcizeno a ukradeno nebylo. V případě, že se toto stane a on nemůže s gruntovným důkazem toho doložiti, kdo toho zcizil a ukradl, je povinen, toho samého kapitánovi nadělati a nahraditi. Pročež je též nutné a patřičné jednomu každému Rüstmeisterovi, že sám číst a psát umí, aby tento správné účty k dokládání vésti mohl. Dále má se svěřenou municí tak nakládati, že mu vždy zůstane něco v zásobě k vydávání, aby, pakliže by někdy mezi knechty nedostatek toho byl, mohl je tímto zásobovati, než dojde něco dalšího. Ve velení se má stejně jako seržant s trestem k vojákům tak zachovávati, aby jim nedovolil, by prach a lunt zbytečně a darmo zapalovali a odpalovali. Též má se vší vážností dohlížeti, by pušky v čistotě drželi a je zlotřilým způsobem nerozbíjeli a nelámali. Pokud tohoto činí a expediruje, tak rozumí svému Commandu a nepotřebuje žádné informace.
)
