Luntschránka (asi)

[Alistaire]

Šavlis - uzel je určitě řešení, ale ještě jednodušší je to šprajcnutí kouskem klacíku, které jsem zmiňoval na začátku (ozkoušeno vícerokrát prakticky, s luntschránou kovovou, přiměřených rozměrů).

[Šavlis]

Uzel, klacík, přivázat k opasku, bandalíru, kámošovi... nepodstatné, možné a přípustné je vše, co bude fungovat a nebude vyžadovat nějakou složitější montáž. Teď když čtu Grimmelshausena, je zcela evidentní, že noční akce a podobné srandy (a většinou ne s úmyslem ublížit nepříteli, naopak spíš někde něco šlohnout) byly na denním (nočním:)) pořádku. Čili potřeba skrýt doutnák byla jasná. Na druhou stranu z jeho díla vyplývá, že velká část mužstva byli povaleči, kteří se do podobných akcí necpali a nikdo je do nich ani netlačil. Protože účast třeba na pícování si musel člověk zasloužit. Tady je jasné, že to ostatní na nějaký luntenberger, stejně jako na jinou výstroj, prostě srali, pakliže ho vůbec někdy dostali.

Z toho vyvozuju jedno. Dobrej voják, kterej se v armádě snaží a hledí si tu a tam opatřit něco nad rámec, luntenberger mít bude. Ne pořád, ale tehdy, kdy ho bude potřebovat. Konkrétně příští rok v lomu vedle sebe nechci mít chlapa, kterej svítí jak bludička:)

[Šavlis]

Tak mi přišel luntenberger.

Nechal jsem v něm vyhořet kus doutnáku, cca 30 minut. Spodní konec, ca 3-4 cm se během pár minut rozehřál na příjemnou teplotu, která slabě hřála ruce, ovšem nikoli tak, aby se dala použít jako ohřívátko. Poté si luntschrána držela již konstatní teplotu a dále se nehřála. Vrchní část, cca od poloviny délky zůstala zcela studená.

Lunt za celou dobu nezhasl, nicméně po vytažení nesvítil, jelikož se zuhelnatělý koneček neoklepal, jediným fouknutím byl lunt nachystán k použití s příkladným řeřavým konečkem. Přes dírky luntenbergeru nepronikalo žádné světlo ven.

Mezi dalšími přínosy bych rád akcentoval velmi příjemné típání luntu ve víčku luntschrány a možnost jejího transportu i se zapáleným doutnákem klidně i v trenkách.

Výrobu jsem zadával Vichřici, již znáte z Livinghistory.cz s její nabídkou plechových nádob. Jedná se o repliku luntschrány typu Hermann, popisované zde na fóru. Materiál: železný plech.

[Královák]

A je po dohadech, jinak supr výroba.

[Indyján]

Muheheheh

[mahy]

Dobrá práce Šavlisi!

[vechio]

no myslím že to teprve ted začíná..ono výzkum není jen tak..

[Šavlis]

Já na nějakej výzkum v zásadě seru. Pro mě byl podstatný nález na Hermannovi, jeho identifikace, doložení, zhotovení repliky, kterou potřebuju na příští Kurovice, plus ověření její funkčnosti. Vše se mi podařilo, s výsledkem jsem spokojen. Předpokládám, že časem se objeví ještě nějaké relevantní informace, nicméně zase nepředpokládám, že by to mělo nastat nějak brzy. Lepších informací bude po čertech málo, vyčerpali jsme to, co bylo v dosahu.

[Gordon]

NO ,nedá mi to a trochu rejpnu do vosího hnízda..co když tenhle "vehement"..měl každej 10.až 15.mušketýr pověšenej třeba na furketě za tím účelem aby ostatním v případě potřeby mohl dát "připálit"?...To co je uvnitř mi moc jako lunt nepřipadá..čili...nacpu do toho nějakou zapálenou "hubku"..a to pak nosím ,samozřejmě asi ne na bandalíru mezi apoštolama,ale třeba zrovna na tý furketě...a vono mi to vesele doutná a doutná...a když je potřeba,..mám hned oheň,teda pokud to nenechám vyhasnout..za což by mi asi profous vysázel pár poctivejch na pozadí,kdybych tím znebojeschopnil svejch 10-15.mušketýrů.

[Šavlis]

Který pramen doslovně mluví o hubkách a 15 mušketýrech? Jediný pramen co se tu doslovně citoval je Wallhausen a ten mluví o doutnáku, každém mušketýrovi a ne o přenášení ale o skrývání žhavého konce, viz někde pár stran zpět. To už jsme zase u doměnek a fikcí? Na co pak ty prameny máme a překládáme??? )