abych se zase přichýlil k tématu debaty.
Takový morální problém, který se těžko láme, je touha zašermiclovat si za každou cenu, a vymýšlet k tomu obezličky. Svůj přínos má i to, že po desítkách, ba stovkách let opisování se konečně novými výzkumy daří bořit staré axiomy (vozová hradba...), a najednou do sebe věci začínají logicky zapadat...
Něco jsem pročetl, před tím, než jsem začal psát sérii článků o mušketýrech pro Živou Historii... Vyplynou z toho ještě další články, které nebudou tak popularizační, nicméně pro naše okruhy možná budou přinášet takovou tak trochu osvětu.
Když vytrhnu některé myšlenky pro právě tuto debatu.
V našich kruzích se obecně pořád ještě diverzifikují jednotlivé druhy vojsk, a porovnávají se jejich výkony a "užitečnost" a tak.
(děláme pikenýrský regiment, děláme halapartnickou jednotku, jsme jednotka praporečníků...)
Přitom je to nesmysl! tehdejší vojenství je poměrně kompaktní organismus, kde jedna část bez druhé buďto zcela pozbývá smyslu, nebo jej docela mění.
S masivním nástupem střelných zbraní se na několik století upozadila dosud dominantní funkce těžké jízdy, a prosadila se pěchota s dlouhými zbraněmi, doplněná různými systémy střelných zbraní (luky, kuše, první palné). (to známe z 15tky, že kluci

) řekněme do poloviny 16st ještě dominoval pěší útok dřevcovými zbraněmi, kteroužto ofenzivní taktiku se ale dařilo čím dál tím víc potlačovat nárůstem výkonnosti palných zbraní. (vzpomeňme podlehnutí ofenzivní švýcarské taktiky landsknechtům, kteří ji doslova odstříleli do dějin).
No a dominance palných zbraní dále vrcholila, protože dokázaly střílet rychleji, účiněji dál než dřív. V podstatě je velmi problematické ofenzivně překonat pěchotou s dřevcovými zbraněmi srovnatelné množství střelců-arkebuzírů/mušketýrů. Než ti pěšáci dojdou, jsou rozstřílení na mraky a na šrot... (samozřejmě mušketýři mají taky svoje pikenýry, že...). A to je chvíle na reminiscenci ofenzivní role jezdectva, které dokáže vzdálenost potřebnou ke kontaktu urazit značně rychleji, a stává se tedy znovu útočnou silou. Pikenýři jako takoví se stávají významně defenzivními prvky, sloužícími k zastavení ofenzivy jezdectva, která je rozrušena palbou mušketýrů.
Dalším vylepšením palebné síly se daří útok jezdectva úplně zastavit, a s bajonetem mizí pikenýr z dějin docela.
Střelci v té době jsou poměrně univerzálním ofenzivně/defenzivním typem vojáka, což se od té doby už defakto nezměnilo.
pifta napsal:
No proti kulam ti štíty nepomôžu ale viem si predstaviť že keby si nestihol jednotku otočiť alebo nebodaj by si dostal utok z predu a z boku naraz tak by to šlo. Hovorím je to čisto teoreticke iba sa o to zaujímam. Ono ked to tak berete tak doba sa riadila ekonomikou. Plechy ustupovali nie preto lebo boli neúčinne ale preto lebo boli drahé a ludský život sa tolko necenil. Taktiež aj ťažká jazda nebola neefektívna ale draha a preto sa dávali dole plechy a brnenie ako také pomaly ustupovalo.
Pišta - neber to tak, že tě chci shazovat, jestli to tak vyznívá, tak to tak není. Názor který jsi tu napsal zazněl v několika knihách (novodobých encyklopediích) já mám však názor odlišný.
Tehdejší manévrování a bitevní taktika byla poplatná době, a fungovala, tak jak fungovala. Na svou dobu velmi dobře, a měla progresi.
Bohužel spoustu detailů nevíme, a jejich počty napodobit nemůžeme, abysme si to plně vyzkoušeli. Dnešní hurástyl, kdy se z protistrany urve deset hrdinů, aby nedbaje palby (šak toaleťák nezabije, že) oběhli protijednotku z boku a jednotlivě ji napadli... Jednak by tato taktika tehdy nebyla realizovatelná, druhak by byla neúčinná. Všechno bylo o mase.
útoky jednotlivců nic nezmohou.
Podle různých náznaků se dá poznat, kdy asi protější jednotka vyrazí k útoku. Překonat "zemi nikoho" kratou palbou není legrace, a je v ní záhodno motat se co nejméně. proto ty čelní útoky, na připravené jednotky... Připravené jednotka se z boku napadnout nedá, protože při dobré funkci se stihne natočit čelem k hlavní síle.
Bitevní rozložení jednotek tak aby kryly jedna druhou je samozřejmou částí taktiky.
útočná jezdecká kolona nezatočí na pětníku, stejně jako regiment pěšáků, a ani ten se nerozprchne, aby se o pár desítek metrů dál zformoval. To co se může zdát na dnešních bitvách trochu těžkopádné
(nás je pět, podívej jak fungujeme, než vy se s padesáti otočíme, tak vás máme posekanou aspoň půlku!!...) byl tehdejší princip.
Princip, ve kterém nerozhodoval jednotlivec.
pifta napsal:
Ono ked to tak berete tak doba sa riadila ekonomikou. Plechy ustupovali nie preto lebo boli neúčinne ale preto lebo boli drahé a ludský život sa tolko necenil. Taktiež aj ťažká jazda nebola neefektívna ale draha a preto sa dávali dole plechy a brnenie ako také pomaly ustupovalo.
S první větou souhlasím, jenže její význam si vykládám docela dost jinak.
Nejde o obecnou neúčinnost, že ty plechy by byly najednou nějak dražší, nebo najednou přestaly fungovat... S vylepšením mušket (třeba švédové je výrazně odlehčili, že se dalo střílet bez furket...) se staly i dosud "shoot proof" plechy prostřelitelné (i když stále hůře, než běžné "bláto"), a tedy něco, co je těžké a nechrání je zadarmo drahé. Pikenýrské útoky jsou minulostí, když osvícenější vojevůdci zakázali karakolu (jezdecký útok palnou zbraní), a místo toho vsadili na drtivý útok chladnými zbraněmi, a proti tomu je obrana dlouhá píka, kyrys je fakt k ničemu... Na co používat něco, co není potřeba...
ty plechy obecně nebyly drahé, resp. nedostupné

ale v kontextu se staly zbytečné, proto se od nich ustoupilo.
(BTW, mám v jedné knížce velmi pěknou poznámku o tom, že "Shoot proof" kyrys není možné prostřelit nad dvacet kroků, proto musí regiment s poslední salvou vydržet až sem...)
Pokud je něco kvalitního (shoot proof kyrys) minimálně čtyřikrát dražší než běžného (standardní "mild" kyrys), a přitom to zajistí "jen" ochranu místo na 50 už na 20 kroků, nemělo cenu s tím vybavovat pěšáky. není to efektivní, není to ekonomické, prostě je to na nic.
To je i případ slepé větve rondašírů, kteří měli svůj specifický význam v úzkém časovém pásmu, a v tomu příhodných podmínkách. Podle toho, co já zatím měl možnost vidět, je zlatý věk rondašírů o 50let a 500km jinde, než středoevropská třicítka...
Tak, a včil do mě!
