, anebo jestli je věc úplně a zcela jinde, třebaže protože je horko...na Bílé Hoře, (stejně jako už 2x v Košicích) bychom chtěli udělat ukázku tehdejšího fungování tehdejšího regimentu. Z pochopitelných důvodů v aplikaci systému s nejmenším dochovaným reálným počtem vojáků, tedy předpisově 48M+36P. (plus nějací poddůstojničtí a důstojničtí paňácové kolem, co teď nepočítám).
Což však přece vůbec nevylučuje použití adekvátně vyššího počtu vojáků, bude-li k dispozici... Jde o systém. A tento systém je ověřen.
Nejde vůbec (aspoň mě to tak z Vechiova textu jasně vyplývá, ale nemusí to být jasné všem, proto to píšu) o nějakou transformaci tehdejších taktik a jejich úpravu pro dnešní reenactment. Touto úpravou je např. to naše UV - Umění Války, ale to v tomto případě na BH nepředvádíme.
V podstatě je tedy naprosto irelevantní, jestli je účastník ukázky zvyklý chodit v dvojstupu, trojstupu, řadě, nebo za sebou, procházet se dopředu nebo dozadu, nebo já nevím co dělá jeho mateřská skupina.
pro účastníka - pikenýra je třeba, aby aspoň se 70% účinností poznal levou a pravou stranu (
), a dovedl vztyčit, nést a sklopit a držet píku v běžných pozicích pro účastníka - mušketýra je to s těma rukama stejné, a k tomu by měl umět zvládnout BEZPEČNĚ nabít mušketu v pohodovém tempu (cca 35-40 vteřin), a bezpečně (a na povel) z ní vystřelit.
Tohle v podstatě stačí, neboť účastník dostane pětiminutovou rychloškolu, kterou Olaff vtipně nazval "z debila vojákom ľahko a rýchlo" © , spočívající v podstatě v tom, že na něj bude aplikován standardní armádní postup:
velící důstojník řekne CO SE UDĚLÁ
velící poddůstojník mu řekne JAK A KDY SE TO UDĚLÁ
a voják PROVEDE nebo VYKONÁ , to podle národnosti.
podle zkušeností se zatím největším regimentem, který jsme rozhýbávali, a který měl 91 lidí v tom, při trošičce dobré vůle, není vůbec žádný zásadní problém.
Na Bílé Hoře navíc předpokládám budou normálně evropsky fungující 30tkoví vojáci, což by mělo být oproti stavu třeba na Košicích 1644 , kdy ne nevýznamnou část ukázky tvořili fakt kouzelní Janičáři, nadrilovaní pohybovat se legračním poklusem, a otáčet se srandovně efektními poskoky, pro účastníky významně jednodušší.
Já se přiznám, že nemohu sdílet pocit vojáka uvnitř této minimasy, protože jsem se vždycky koukal z venku, ale i to vypadalo nesmírně impozantně.
Aha, vida, no to by mě vůbec nenapadlo, že by mohl mít o účast v takovéto ukázce zájem i sólista, který nikdy nebyl nebo nemá zájem fungovat v nějaké stávající jednotce.
