Luntschránka (asi)

[Alistaire]

Šavlis:
to pozor, nikde jsem netvrdil, že luntschránky neexistovaly, a že se nepoužívaly k účelu, který W. popisuje.

pouze to, že doutnák rozpálí luntschránu v řádu ne hodin, ale několika minut, což mám vyzkoušeno.

[Šavlis]

Když už jsme u těch praktických zkušeností, tak moje i tvoje říkají, že je v noci velmi na místě schovat žhavé světýlko luntu, jak jsme viděli v lomu. I Wallhausen tuto věc uvádí jako primární účel luntschrány, což beru jako zcela zásadní bod celé diskuse. Nikoli jeho transport v momentě, když máš plné ruce. Na hlídce mimo jiné uvádí, že máš furketu zaraženou před sebou a mušketu opřenou v ní, čili jednu ruku volnou. Samozřejmě předpokládám že na noční přepady si nikdo nebral furketu, se kterou by dělal randál, komplikovala mu nabíjení a pohyb v terénu. Takže kam s ní?

U luntschrány "typu Hermann" je to jednoduché, jde zavěsit na zápěstí, furketu, strom, koš zbraně, na mrtvého švéda....

U luntschrány "typu Wallhausen" je to složitější, jelikož na vyobrazení chybí jakýkoli upevňovací prvek. Dá se předpokládat, že tam být mohl (na rubu průvlek, očko, klipsa), já bych se přikláněl spíš k tomu, že tam nebyl, jelikož vhledem k detailnosti kreseb (vinutí doutnáku, kdejaká mašlička) si myslím, že by ho autor zaznamenal.

Co tvrdím je, že luntenberger nebyl součástí bandalíru a nosit ho tam nebylo ani běžné. Dále neměl ani jakékoli jiné standardní a běžné místo na vnější výstroji. Jinak by se na desítkách maleb a rytin, opět vzhledem k jejich detailnosti, objevil. Máme obrazy zbídačených vojáků, bojujících vojáků, čerstvých vojáků vymalovaných do posledního detailu jako z magazínu - nikde ani ťuk.

Takže se bohužel dostáváme do tezí a teorií, ovšem daleko lépe vybaveni nežli předtím, čili tak, že informacím z pramenů bezezbytku vyhovíme.
Wallhausenův typ luntschrány bych nosil tak, že bych ve vhodné vzdálenosti od žhavého konečku (25-30cm) udělal nepříliš utažený obyčejný uzel (aby šel časem v klidu rozmotat) a tento nacpal do hrdla lutschrány na těsno tak, aby byla část se žhavým koncem uvnitř a luntenberger nacpaným uzlem v hrdle držel na doutnáku sám a vlastně na něm volně visel (stejně tak by šlo vyhovět u tehdejšímu systému doutnáku zapáleném z obou stran, kde navíc vznikne z vyčnívajícího luntu slušivé a vkusné očko). Při potřebě lunt prostým trhnutím vyjmu, pokud bude luntschrána natolik žhavá, že nepůjde na tu vteřinu uchopit do ruky, pomohu si botou, případně požádám největšího debila z jednotky, aby mi ji podržel. Luntschrána této konstrukce je dostatečně lehká, aby z uzlu nesjela, pakliže s ní nebudu točit nad hlavou (odskoušeno s PET lahví s 0,3l vody - minerální, Hanácká kyselka citronová, bez konzervantů a barviv, jemně perlivá).

A z jiného soudku - k výskytu těchto předmětů, samozřejmě jsem přesvědčen o tom, že pakliže bylo vůbec mužstvo touto vymožeností vystrojeno, patřila k prvním věcem, které zahodili jako zbytečné, popřípadě ji ztratili. Pakliže ji náhodou měli, vzhledem k anatomickému tvaru a tepelné vodivosti kovu nabádala k rozličným žertovným kratochvílím.

[mahy]

hele Mahy, tvých diskusních faulů už tu bylo dost, nemyslíš? za prvé nebyl jsi zjebán, ale doslova naopak, a za druhé, když už by, tak za vymýšlení cipovin typu "nemá dno" , "nemůže mít úchyt" a podobně. Toť vše.

Alistaire při vší úctě zjebán jsem byl a to tebou a několikrát. Bylo mi vyčteno, že vymýšlím cipoviny atd. a, že ti znalostmi nesahám ani po kotníky(o to se nepřu nicméně si myslím, že storprocentně všechno nevíš ani ty) Nevidím nic špatného na prohlášeních typu patrně nemá, myslím, že nemá, myslím, že se to dělalo tak a tak. Naopak tvrdit kategoricky a stoprocentně, že to bylo tak a tak je větší troufalost než moje kdyby a co třeba.
Pokud si opravdu četl mé příspěvky pak by jsi měl vědět, ža na začátku diskuse jsem stál při tobě když jsem hájil názor, že schrána typu Hermann nemohla viset na bandalíru vedle apoštolů atd. Pak se začlo debatovat o té od W. a tam jsem nabyl dojmu stejného jak Šavlis a to, že tato schrána se patrně na bandalíru nenosila! Snažil jsem se přijít na kloub tomu jak by to mohlo fungovat když by to nebylo na bandalíru.
To jsi mi ty začal vehementně vyvracet a osočovat mě, že nemohu mít pravdu páč ty máš v tomto směru nastudováno víc! Držíš se teorie kdy vycházíš ze schránek vojáků co fungovali o mnohem později a držíš se této pravdy jak-no hodně. Nejsi ochoten připustit, že by to mohlo být i jinak. Nejsi ochotný připustit, že když to W. namaloval jak to namaloval(a tady nevidím důvod proč by to nenamaloval na bandalíru když by to tam mělo být!) tak pro to měl asi důvod atd. atd. Za prakticky stejné tvrzení mě zepsuješ ale od Šavlisova výkladu a názoru na danou věc se liším jen ve slovosledu.

Tak tedy nechápu
Na promazání ,,diskuse'' jsem trval protože se to dostalo někam kam jsem nechtěl a dostává se to zase.

[AndreaM]

Ja bych u typu Hermann zas nezahazovala uplne moznost ze se na bandaliru nosit nemohla... brala bych to jako jednu z mnoha moznych variant zpusobu prepravy. Nikdy nezjistime presne, pokud proto nemame kresby, kde to tak presne bylo umistene a myslim tim obrazy z nami pozadovaneho obdobi, nikoliv 100 a vice let dal a nebo pokud nemame primo v textu, ze se to nosilo tak a tak. Navic typ herman tam uchytky ma, cili bych to povazovala za mozne a ted nediskutuju o prakticke strance veci.
A co se tyce frekvence vyuziti u vojcla, je to mala titernost (nicmene dolozena) a je to jak hadat se o tom, kolik z nich nosilo obrazek panenky marie nebo dymku.

[Olaff]

No on pokial sa model Hermann nosil na bandalire, na sebelepsej malbe by to bolo tazko rozpoznat, vzhladom na to, ako sa podoba vlastne na apostol. A pokial by z toho skutocne dutnak nevisel, neverim, ze by sme si to dokazali vsimnut. Navyse tie ocka ci co ako to nazvat, priamo nabadaju uviazat to podobnym sposobom ako apostoly...

Osobne za seba sa priklanam k Savlisovi a teoretickemu dielu pana W., kde je podstatne asi najma to, ze v tom case pomerne slusne mnozstvo teoretickych spisov pri pokusoch zaviest ich do praxe jednoducho zlyhavali. Takze napisane tam moze byt cokolvek, ked raz ma vojak pocit, ze tu vec nepotrebuje, tak sa jej zbavi, nahovno sa s nou bude tahat. A v takom pripade dava zmysel aj tvrdenie, ze jeden z 10-15 vojakov to so sebou predsa len mal, pretoze "ostatni to zahodili, co ak mi to nahodou predsa len bude treba"...

Ale to sa pohybujem asi na prilis tenkom lade a v mojej uvahe je privela keby a co ak...

[Alistaire]

Inu, byv by vedl osla do Paříže, kůň tam z něho nebude

[Alistaire]

Šavlis - uzel je určitě řešení, ale ještě jednodušší je to šprajcnutí kouskem klacíku, které jsem zmiňoval na začátku (ozkoušeno vícerokrát prakticky, s luntschránou kovovou, přiměřených rozměrů).

[Šavlis]

Uzel, klacík, přivázat k opasku, bandalíru, kámošovi... nepodstatné, možné a přípustné je vše, co bude fungovat a nebude vyžadovat nějakou složitější montáž. Teď když čtu Grimmelshausena, je zcela evidentní, že noční akce a podobné srandy (a většinou ne s úmyslem ublížit nepříteli, naopak spíš někde něco šlohnout) byly na denním (nočním:)) pořádku. Čili potřeba skrýt doutnák byla jasná. Na druhou stranu z jeho díla vyplývá, že velká část mužstva byli povaleči, kteří se do podobných akcí necpali a nikdo je do nich ani netlačil. Protože účast třeba na pícování si musel člověk zasloužit. Tady je jasné, že to ostatní na nějaký luntenberger, stejně jako na jinou výstroj, prostě srali, pakliže ho vůbec někdy dostali.

Z toho vyvozuju jedno. Dobrej voják, kterej se v armádě snaží a hledí si tu a tam opatřit něco nad rámec, luntenberger mít bude. Ne pořád, ale tehdy, kdy ho bude potřebovat. Konkrétně příští rok v lomu vedle sebe nechci mít chlapa, kterej svítí jak bludička:)

[Šavlis]

Tak mi přišel luntenberger.

Nechal jsem v něm vyhořet kus doutnáku, cca 30 minut. Spodní konec, ca 3-4 cm se během pár minut rozehřál na příjemnou teplotu, která slabě hřála ruce, ovšem nikoli tak, aby se dala použít jako ohřívátko. Poté si luntschrána držela již konstatní teplotu a dále se nehřála. Vrchní část, cca od poloviny délky zůstala zcela studená.

Lunt za celou dobu nezhasl, nicméně po vytažení nesvítil, jelikož se zuhelnatělý koneček neoklepal, jediným fouknutím byl lunt nachystán k použití s příkladným řeřavým konečkem. Přes dírky luntenbergeru nepronikalo žádné světlo ven.

Mezi dalšími přínosy bych rád akcentoval velmi příjemné típání luntu ve víčku luntschrány a možnost jejího transportu i se zapáleným doutnákem klidně i v trenkách.

Výrobu jsem zadával Vichřici, již znáte z Livinghistory.cz s její nabídkou plechových nádob. Jedná se o repliku luntschrány typu Hermann, popisované zde na fóru. Materiál: železný plech.

[Královák]

A je po dohadech, jinak supr výroba.