Postupně se vylepšující výbava členů našeho regimentu i zážitky z jiných akcí, například Kurovic, nás logicky vedly k touze, vyzkoušet si trochu toho „dobového“ života na vlastní kůži v míře větší, než jakou poskytují běžné akce bitevního charakteru. Vandry v kostýmech jsme podnikali mnozí již v ranných dobách svého šermířského života, nyní však romantické chutě doplnila ještě snaha o historickou věrohodnost. V létě uspořádal Michal Cee komorní zkušební akci, kde jsem si otestovali, co je možná a na co můžeme zodpovědně zvát další zájemce. Vlastní výprava se pak konala o víkendu 7.-9. září v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Samotný vandr jsme si zpestřili jednoduchou dějovou zápletkou, která nás zavedla na samý závěr kariéry Albrechta z Valdštejna. Stali jsme se jeho vojáky, kteří jsou generálem Trčkou vysláni na danou pozici, kde se shromáždí a druhý den provedou obhlídku starých šancí a zajistí proviantní sklad. Pochod k místu setkání ve dvou skupinách podle příjezdu proběhl hladce, byť druhá skupina měla s přesunem po tmě v lese a mezi skalami drobné potíže. Postavili jsme hlídky (které se střídaly do rána), rozkřesali oheň, uklohnili něco k jídlu, poseděli (přičemž jsem si řekli příběhy svých postav tak, jak jsme si je předem připravili) a šli spát. Ráno jsem prostudovali rozkaz a kreslenou mapku, načež vyslali předsunutý oddíl. Tento oddíl však dostal cestou zprávu, že Valdštejn je zbaven velení a oni že mají zajistit proviantní sklad. Zbytek jednotky, poté, co se předsunutý oddíl nevracel, vyrazil po poradě též k proviantnímu skladu jat podezřením, že něco není v pořádku... Kromě běžného pochodu, skrývání se před případným protivníkem a brodění Ploučnice jsme si užívali nádherného babího léta v borových lesích. Předsunutý oddíl dorazil ke skladu proviantu první, hlídal však poněkud nedbale a příchod hlavního voje ho lehce zaskočil. Po prvotním zmatku, nedorozuměních, pár výstřelech a honičkách však i velitel hlavního voje pochopil celkovou situaci a ve shodě s ostatními se rozhodl nenastavovat kůži za Valdštejna. Usmíření bylo završeno vyžráním a vypitím proviantního skladu. Zbytek odpoledne jsme tedy strávili odpočinkem a přípravou jídel na ohni. Ráno jsem se již vydali jen volným pochodem k zaparkovaným vozidlům, udělali v lese ještě pár fotek a po závěrečném shrnutí v místní hospůdce vyrazili o polední domů.
Největším problémem na pochodu se ukázali vlci, kteří se několika vojákům zakousli do hýždí. Puchýře mnoho netrápily, jen nerovnoměrně rozložená zátěž v zavazadlech s jedním popruhem byla cítit. Prostě nejsme zvyklí. Potíž byl s pitnou vodou. Tehdy by nebyl problém se zásobit z Ploučnice, řeka však protéká kontaminovaným vojenským prostorem a kousek proti proudu bylo i město Mimoň. Potůčky ani studánky v pískových lesích a skalách nebyly. Počítali jsem s tím, proto jsem si nějakou vodu nesli s sebou a další zásobu zakopali předem v proviantním skladu (proto jsem ho vlastně také do hry zakomponovali), jeden oddíl navíc při akci doplnil zásoby v obci, kde „vypálil“ informační centrum, aby se tam nemohla zásobit žádná další jednotka
. Se stravou problém nebyl, nějaký chléb, slanina, sýr a kousek zeleniny byl u každého vojáka, další poživatiny pak ve skladu. K tomu jsem přidali z darů lesa výborného kotrče a borůvčí na čaj – ke spokojenosti nám pak již nic nescházelo. Na závěr pár čísel. Bylo nás celkem 5 pikenýrů, 3 mušketýři, 1 důstojník s ordonancí a vojenská ženština. Počet na poprvé docela pěkný, jen škoda, že z pozvaných mimo náš regiment nepřijel téměř nikdo, o to vděčnější jsem byli za Kašu, díky němuž nebyla tato akce jen interní Mnoho jsem toho nenachodil, v pátek 4, v sobotu 8 a v neděli 6 km. Všichni účastníci si akci užili a tak se zřejmě nejednalo o osamělý pokus. Věřím, že jsem touto zprávou naladili i další, stejně jako kolegové z Košic, k následování. Podobné podniky můžeme vřele doporučit.Na závěr pár fotek: http://dotrak.rajce.idnes.cz/Dobovy_vandr_7-9.9_2012
PS: Drobné nedostatky ve vybavení i zblodilé rušivé elementy se sice ještě našly. Na zlepšení se však stále pracuje...
