Dragouni

Lukas Slama
Příspěvky: 3
Registrován: Ne 06. Dub 2014 16:37:51

Re: Dragouni

Příspěvek od Lukas Slama »

Piskot napsal:
Lukas Slama napsal: Ahoj, no ale on konkrétně Klučina, Obraz války, s. 86 v poznámce k obrázku uvádí, že ta ,,dragounská píka" byla kratší než ,,běžná píka". Koneckonců, v jednom z Ospreyů (Imperial Armies, Infantry) píše, že délky byly různé. Francouzi dokonce měli jen kolem 4 metrů. Což se samozřejmě nemůže brát jako berná mince, ale všechny píky nemusely mít tradičně uváděných 5,5 - 6 metrů. Myslím, že 4 metry dlouhý klacek se na koni už dá převézt (ačkoliv jsem tímto samohybem ještě necestoval :))) ). Na kratší vzdálenost s určením bojovat jako pěší...
Doporučuji pro kompletní argumentaci k přečtení ještě druhý díl toho ospreye – díl o jízdě – není to sice žádný TOP, ale oproti dílu o pěchotě je tu kvalitativní posun. Klučinova Třicetiletá válka je dnes už hodně věcech překonaná knížka (namátkou – překreslování rytin, původ zdrojových rytin je jen obšírně shrnut na závěr, příliš zjednodušení shrnutí vývoje formací a taktik během třicetileté války apod.)

Proti dragounskému pikenýrovi stojí pár věcí:
1) Neznáme přesný původ dragounů jako takových. Ani v literatuře tato otázka není vyjasněná a jejich vznik se klade od extrému kolem roku 1552, kdy vévoda z parmy posadil pár pěchotních kompanií na koně až do dalšího extrému kolem roku 1620, kdy měl dragouny „vymyslet“ Mansfeld. ALE! První dragounský „regiment“ v císařské armádě lze datovat do roku 1602, kdy arcivévoda Matyáš bratrovi Rudolfovi postavil jeden dragounský regiment z decimovaného valonského pěšího regimentu. Podle Brnardiče to bylo v roce 1608 asi 800 mužů vyzbrojených mušketami a pistolemi. (Odkazuju na Brdnardičův druhý díl Imperial Armies in Thirty years war)
2) Známe jen velmi málo vyobrazení dragounského pikenýra. Prapůvodním zdrojem je pravděpodobně rytina z Wallhausenova kriegskunst zu pferd. Kde se s dragounským pikenýrem koketuje. Neznám (pokud někdo zná, velmi bych poprosil o odkaz) jediný obraz zachycující nějakou bojovou scénu ze 17. století, kde je zachycen dragounský pikenýr. S dragounským pikenýrem by možná šli splést někteří hodně špatně vystrojení lancieři z Vrancxových (teď nevím, jestli si nepletu malíře) obrazů, ale ti mají v ruce opravdu jezdecké kopí, ne píky, a bojují v sedle.
3) Dragouni měli hlavně úkoly mimo bitvy – hlídkování, obsazování bodů před táhnoucí armádou, kopání opevnění, apod. Pikenýr je při takových malých akcích v podstatě nepoužitelný. V bitvě sice bojovali jako pěchota (tedy po svých), ale nebojovali jako klasická pěchota a nebyli stavěni do stejných formací, ani do pěchotního středu v bitevním pořádku. Měli vlastní úkoly a vlastní postavení. Obvykle jich také bylo velmi málo – řekněme průměrně kolem 300 – to jejich použitelnost v bitvě dost snižovalo. Ještě méně by tedy logicky muselo být dragounských pikenýrů, kteří by tak neměli využití.
Ano, já uznávám, že to, na co jsem odkazoval není zrovna hoch literatur. S Ospreyi je občas potíž :) A tím bych se chtěl zeptat (a už to tu bylo nakousnuto) na nějakou aktuální literaturu (česky, německy...) k taktice a organizaci vojsk. Z těch posledních do češtiny přeložených snad Bílá hora od Chalina a Matyáš Gallas.

Samozřejmě byl dragoun mušketýr v bitvě i mimo ní užitečnější. U nás v Teplicích na Doubravské hoře jich bylo roku 1641 nasazeno 30 (zřejmě celá malá kompanie...) společně se stovkou jiné jízdy a Gallasovou kompanií (Líva, Prameny VII, s. 140). Z purkmistrovských register vím, že požadovali prach, mimo jiné. Poté byli pro nevyužití a škodě okolí převeleni. :)
Odpovědět