Děkuji za reakce. Je dobré, že se o tomto lidi baví, rád bych zde předhodil postřehy z mé praxe a návaznosti na historii.
Je jasné, že platí bezpečnost především a že se samožřejmě nechceme navzájem zabít a také hlavně nezranit diváky. Také chápu, že v případě malé skupiny střelců, kde prakticky všichni střílí v jeden okamžik lze povelovat i jiné polohy než připravit, zamířit, střílet. Protože je na to prostor a čas a není třeba vydávat jiné povely, protože je prakticky tato malá jednotka ve stavu buďto nabíjení, střílení nebo pochodování. Je jasné, že odhrkat všechny polohy jako povely je také neúnostné, neboť některou činost mušketýr stihne udělat rychleji než velící to stihne odmluvit.
A potom nastupují zkracované drilly kdy se v jednom povelu schovává vícero činností. (to se dá srovnat třeba s napoleonikou - s francouzkým nabíjením: Charge en douze temps-Nabíjení na dvanáct dob a Charge précipitée-Zrychlené nabíjení na čtyři doby) Se zkráceným drilem a jeho vyobrazením jsem se pro naši dobu setkal prakticky pouze u H.Hexhama kdy z prvně uváděných 32 poloh je zkráceno na 16 pro použití v squadroně, kumpanii či divisionu tedy ve tvaru. Tohle se dá taky provozovat v menší skupině lidí, kdy je tohle dopředu dáno a je to taková speciálka daná skupiny.
Nicméně v případě jednotky střílející na dvě a více řad se už nedá použít ani velení po jednotlivých polohách či nějaké zkrácené povely, protože by se povely míchaly a přehlušili by mnohem důležitější povely, které je třeba provést. Navíc pokud je takováto jednotka součástí většího celku - například regimentu dle německého způsobu řazení musí být schopna koordinace s tímto celkem. Tudíž je třeba fungovat dle toho jak to dělali naši předkové a prakticky držet se vojenských manuálů.
Vlastně jsem si tímto vývojem od velení po jednotlivých polohách až po velení na tři povely připravit, zamířit, střílet, za tu dobu co tento koníček dělam prošel. Je to takový logický vývoj, kdy se postupně zvyšoval počet lidí v jednom tělese a tak jsem dostávali do stejných problémů jako vojáci v té době.
Je pravda, že v případě předvádění drilu mimo bitvu tzv. pro diváky, kdy je čas tak zminované věci neplatí a je myslím naopak žádoucí velet po jednotlivých polohách - pro diváka je to přece jenom novinka či věc neobvyklá. Ale bavme se dále pouze o mušketýrském drilu použiváném v bitvách.
Prakticky člověk který chce být nazýván mušketýrem musí být schopen nabít svou zbraň bez jakáhokoliv napovídání. Velká část výcvikových poloh je prakticky výcvikovou pomůckou, jejiž smyslem je fakticky zorfázovat nezbytné pohyby do optimálních sekvencí a to pak cvičit tak dlouho dokud to nepřijde do krve a mušketýr nedosáhne potřebné obratnosti. Tudíž nováček může se zůčastnit bitvy až když je opravdu seznámen a ovládá drill tak že není svému okolí nebezpěčný. Prakticky vyšší velitel nemůže nést zodpovědnost za konání jednotlivce a za problémy kterých se doupouští. Musíme také věřit nepříteli, že je dostatečné způsobilý na to aby fungoval bezpečně a neohrožoval nás. Vše je vlastně otázka důvěry a je jedno jestli se jedná o střelbu nebo o střet na blízko vedený píkami či pobočními zbraněmi. je jasné že také nelze nechat nováčka jen tak napospas, ale od toho tam jsou zkušený kusy a seržant, který nováčka poopraví či navede do správné polohy či činnosti.
Je ale zajímavé že v případě drilů a jejich provádění zde v čechách panuje značná rozdílnost - což je zvláštní, když všechny vycikové drily, které jsem měl možnost spatřit jsou naprosto stejné. (J. de Gheyn, W. Hoffmann, .J.Wallhausen, H.Hexham, Sieur Du Praissac - co se týká opravovách drillboků kde k popisu polohy přísluší obrázek. Vyskytují se i pouze soupisy jednotlivých poloh které musí mušketýr ovládat namátkou třeba:William Barriffe, Richard Elton) A prakticky jediný dostupný pro všechny je proláklý J. de Gheyn, podle kterého stejně ostatní opisovali..

. No a podle zkušeností co mám jsem došel zpátky k uvědomění že vlastně nejbezpečnejší způsob jak nakládat se zbraní je používat historické postupy.